Rešovské vodopády v zimě

30. ledna jsme se vydali na celodenní procházku k rešovským vodopádům. Je to naše oblíbené místo, ale v zimě jsme tam byly  poprvé. Sněhová peřiny byla letos obzvášť vysoká a to jsme podcenily. Domů jsme se vracely utahaní a nohy nás bolely ještě týden.

Výlet jsme začaly v Tvrdkově, k vodopádům je to mírnější sešup než z Rešova. Jde se vlastně asi 4km po toku Rešovského potoka. Cestička byla projeta jen běžkaři a tak jsme se brodily a brodily. Pejsci byli nadšeni, lítali ve sněhu, norovali a sjížděli svahy, vůbec nešetřili síly. Kolem vodopádů cesta byla již prošlapaná, ale zase lézt po dřevěných skoro žebřících zapadaných sněhem je pro dvě nohy lidí problém, pro čtyři psí zřejmě ne. Vše jsme si prohlédly a vydaly na zpáteční cestu. I když jsme si cestičku prošlapaly, do mírného kopce se ve sněhu šlape špatně. Holky už tak neřádily. Eri měla celé břicho samou sněhovou kouly, špatně se jí šlo - koule jí slepily chlupy a ono to tahalo a bolelo. Lav na tom byla o poznání líp, té se koule dělaly jen mezi prsty a většinou samy odpadly. Ale ani to je neodradilo od lumpáren a řádění ve sněhu, jen o poznání více odpočívaly v námi prošlapané cestičce. Do Tvrdkova k autu jsme došly potmě, znavení, ale spokojení. Jen nám chvíli trvalo vzpomenout si, jak se chodí po vyhrnuté silnici. Při zpáteční cestě, kdy páneček řídil auto, jsme s Hankou vybíraly koule Eri a Lav z kožíšku, koule se musely nahřát v dlani a opatrně vysvobodit chloupky, pokud možno bezbolestně, aby se unavený pejsek nevzbudil. Doma jsme obraly zbytek, pejsci dostali teplou baštu a nechali si zdát o blbnutí ve sněhu.