Informace o nás

Bydlíme na vesnici se spoustou zvířátek. Nejlepšími našimi přáteli jsou pejsci. Loveley neboli Lav malá hnědá kříženka zlatého retrívra s velmi milou povahou, kříženec jezevčíka a německého ovčáka Brok s malým vzrůstem, ale velmi velkým sebevědomím a Erin - andílek s čertíky za každým ouškem, čistokrevná belgická ovčačka barvy gris.

Mým osudovým plemenem se stal belgický ovčák tervueren. Pro prvního jsem si jela v roce 1988, ani jsem tenkrát pořádně nevěděla jak vypadá. U chovatele bylo osm nádherných medvídků, z toho pět pejsků pro mne na výběr - čtyři hnědí a jeden stříbrný. Líbil se mi stříbrný klučina, ale já mu ne - schoval se do boudy a už nevylez, podle chovatele to bylo nejbojácnější štěně. A tak jsem si vybrala hnědouška s černým čumáčkem, který se mi po celou dobu snažil vytáhnout tkaničku z boty. Na cestu jsme dostali kromně jiného i spoustu rad o výchově a výcviku. Tak se u nás zabydlel Agar z chovné stanice Pod Šelenburkem z Krnova. I když u nás na dvoře byli vždy nejméně čtyři psi - dva lovečtí na práci, jeden hlídač (většinou německý ovčák) a kříženeček pro radost, výchova Agara byla úplně jiná. Nakonec z něj vyrostl úplně pohodový a sebevědomý pan pes, na výstavě byl výborný, jednou dokonce vyhrál i oblastní výstavu v Prostějově. Na cvičáku s tímto plemenem neměli moc zkušeností a tak se nenaučil kousat na obranách, i tak jsme složili zkoušku ZM s minimálním počtem bodů na obraně. Když se mi narodily dcery byl z něj prvotřídní hlídač a chůva k pohledání. To co si od nich již jako starý děda nechal líbit bylo k neuvěření, jiný pes by se stáhl do ústraní, ale Agar holky vyhledával, i jejich tahání za ouška i chlupy, s neuvěřitelnou trpělivostí jim nosil aportky. Prostě pan pes.

Když umřel Agar, už jsem žádného belgičana nechtěla ani vidět. Manžel byl však jiného názoru. A také zasáhl osud. V útulku v Olomouci se objevil čistokrevný belgičan, který potřeboval nutně pomoct. Byl odebrán rodině s mnoha dětmi, kde bydlel na balkoně a hlučně si stěžoval na nedostatek jídla, samotu a zimu. Tak se u nás objevil pětiletý Achiles Ywo neboli Astor, 15kg vážící smradlavý jako skunk, nežeroucí nic v čem nebyly zbytky, s panickou hrůzou s vody a výšek. Trvalo mu než si zvykl na česání, koupel i normální psí žrádlo, ale nám trvalo déle abychom si dali pozor a neděsili ho, každý napřažený klacek, hrábě i smeták u něj vyvolávali děsivé vzpomínky. Zvykl si, časem jsme ho mohli hráběmi i pohladit. Po roce, kdy se mu vyměnila srst, z něj byl chlupatý medvídek s bohatou dlouhou srstí, nádhernou tmavou barvou. Také přibral 10kg. S holkama vycházel náramně, udělal by pro ně vše. Jen nesnášel ostatní psi, ale byl ovladatelný, takže žádný problém, občas utíkal z procházek domů, snad aby se ujistil a roztrhal pár slepic než pochopil, že i ty patří k nám. Ale i Astora přemohlo stáří.

A tak se u nás po nějaké době usídlila Loveley, aby zacelila ránu v srdci holkám i nám. To malinké osmitýdenní štěně kříženečka dokázalo na jedničku s hvědičkou. Po roce k ní přibila belgičanka Erin Silver Z Henrisaru se stříbrným kožíškem. A o těchle dvouch jsou tyto stránky.